OLD  TREES  and OTHER


Zobonoska Deporaus mannerheimii v Moravských Beskydech

Zobonoska Deporaus mannerheimii  je považována v České republice za druh vzácný a velmi lokální s ostrůvkovitým výskytem v českých pohraničních horách, kde osídluje vlhké biotopy - rašeliniště, mokřady a výše položená místa, někde až na hranici lesa. V Moravskoslezských Beskydech je udávána z několika málo míst, recentní údaje z jihozápadní části Beskyd dosud chybí. Po řadu posledních let ji nacházím v tomto mnou sledovaném území (od Pusteven u Frenštátu p. Radhoštěm až po Valašské Meziříčí) stále častěji na nových lokalitách. Nadmořská výška lokalit je od 500 až po 900 metrů. Hlavní živnou rostlinou druhu je bříza bradavičnatá, na osikách, nebo na vrbách jsem ji zde nikdy nezjistil. Lokality navštěvuji v letních měsících červnu a červenci, v květnu nebo v pozdním létě - srpen, září jsem průzkum nikdy neuskutečnil. Celkem se potvrzuje pravidlo, že čím hojnější výskyt na danném biotopu má jinak všude velmi hojná blízká příbuzná zobonoska březová Deporaus betulae, tím je vyšší pravděpodobnost výskytu druhu mannerheimii.  Zobonoska pravděpodobně druhotně osídluje zarůstající a stále častější paseky po nedávné těžbě dřeva. Na takových místech hojně roste bříza bradavičnatá společně s několika druhy javorů , topolem osikou a s plevelnou vrbou jívou. V literatuře je udáváno, že zobonoska preferuje vlhčí biotopy; v Beskydech jsem ji ale nacházel i na sušších místech mimo mokřady a území s tekoucí vodou. Brouk se dal jen lokálně vypozorovat na  břízách menšího vzrůstu, tak max.do výše 1 metru, jednotlivé nálezy byly při použití dlouhé násady se síťkou i na vyšších stromech. Četnost nálezů byla vyšší v dusném počasí těsně před bouřkou. Na biotopech byla velmi hojná příbuzná zobonoska Deporaus betulae, řídký  byl velmi drobný druh Temnocerus nanus . Deporaus mannerheimii  je brouk velmi plachý a hbitý, při sebemenším vašem pohybu padá z listu a mizí v podrostu, z tohoto důvodu se nedalo zobonosku vůbec a dobře fotografovat, v tomto bodě mé ubohé snažení nevedlo k žádnému kloudnému výsledku. Nejlepší bylo vybrat si nějakou menší osluněnou břízu a nehnutě sledovat 'cvrkot'. Focení je marnost hned od počátku, jakýkoliv mírný pohyb je okamžitě náležitě oceněn odletem brouka. I takto jsem byl svědkem zajímavé scény – na natrhlý list břízy přiletěla samice – snad dobrý odhad podle většího těla a plného zadečku, asi s vajíčky, - a jala se okusovat něco okolo bočního nervu březového listu. Tu náhle na ten samý list přistává další zobonoska stejného druhu – asi samec, nebo samice, nedalo se to rychle zjistit, ovšem ještě než stačí složit křídla pod krovky, první nájemnice ji s prudkým výpadem úspěšně odhání…možná nechce být rušena při přípravě na kladení vajíček, nebo odhání chtivého samce, nevím, pravděpodobnost obou případů je vysoká…Oproti tomu větší druh D. betulae působí téměř ospale, i při vyrušení sedí na listu jak přilepený, pozoroval jsem jen mírné stažení tykadel pod nosec, jinak se většinou žádný úprk či pád nekonal. Druh Temnocerus nanus snad pro svou drobnost ani pozorován nebyl, jeho přítomnost jsem pokaždé zjistil až při vybírání smýkací síťky, či sklepávače. Netroufám si odhadovat zda se druh mannerheimii více šíří na druhotných biotopech, zdá se však, že mu velmi vyhovují vysluněná a lokální místa zarůstajících pasek s náletově se rozšiřující živnou rostlinou. Z dalších hmyzích druhů častěji nalezaných na těchto biotopech jen namátkou jmenuji páteříčky Podistra rufotestacea a Cantharis flavilabris, nosatce Otiorhynchus (Metopiorrhynchus) singularis, zdobného malého nosatce Polydrusus tereticollis, ploštici Acanthosoma haemorrhoidale, aj. Na závěr snad jen připomínka - druh Deporaus mannerheimii  je systematicky zařazen do podrodu Coenorhinus .


BACK