Carabus (Platycarabus) irregularis
Nebudu se v těchto článcích zabývat popisem ani podrobným rozšířením druhů na území obou států – tyto informace a údaje jsou všeobecně známé z mnoha publikací a z internetu. V tomto článku jen navíc uvedu povšechný rozdíl mezi rasou montandoni a rasou irregularis.
Ssp. montandoni – První čtyři články tykadel a holeně všech nohou celé hnědočervené (pozor, většinou dochází k postmortálnímu ztmavení až k zčernání těchto znaků!), povrch zřetelně lesklejší, hruběji rašplovitě vrásčitý, jasnějších barev, má tendenci zvláště u drobnějších samců vytvářet bohaté a široké zelené odlesky při okrajích štítu a krovek, celkově drobnějšího a užšího těla oproti ssp. irregularis
Ssp. irregularis – Většinou pouze první článek tykadel, druhý a třetí už jen pouze částečně hnědavě červený, holeně nohou černé, povrch matnější a tmavěji zbarvený oproti ssp. montandoni, málokdy s výraznými zelenými odlesky, zřetelně v průměru většího, širšího a mohutnějšího těla. V novějších publikacích je tato rasa zpodobňována s hnědočervenými holeněmi, pokud by šlo o kus z území našeho státu, pak by byl zcela netypický. Může jít i o záměnu za poddruh montandoni.
Uveřejňuji jen poznatky z mých dlouholetých pozorování ….upozorňuji, že se v případě tohoto druhu (i jiných mnou vybraných druhů, o kterých budu psát následně) jedná o výlučně mé subjektivní závěry, které nemusí být obecně přejímány…
Obrazová část u tohoto článku se týká jen zobrazení dvou ras, které na území Čech , Moravy a Slovenska žijí. Fotografie biotopů neuvádím (až na výjimky,.. jen u některých druhů rodu), byly by částečně zavádějící, neboť by jich nemohlo být tolik, aby pokryly všechny odlišnosti původnosti životního prostředí druhů. Ostatně kdekoli na internetu lze tyto fotografie snadno dohledat. Komentáře u druhů rodu Carabus ČR+SR v galerii jsou zrušeny, bude je nahrazovat obsáhlejší a širší obsah těchto článků, který bude vždy průběžně aktualizován podle nových údajů a poznatků.
ssp. montandonissp. irregularis
Carabus irregularis ssp.irregularis v České republice rád osídluje a vyhledává výlučně lesní biotopy – z nich především chladnější oblasti lesa (nemusí to být zrovna v podhůří, i když drtivou většinou to tak je) – zařízlá údolí, většinou s tekoucí vodou (potůčky, bystřiny, prameniště) a nebo suťové kamenité svahy, jejichž mikroklima je také náležitě chladné. Musí to být ovšem místa s původním zachovalým typem lesa. Taková místa zaručují svou přírodní bohatostí dostatek potravy pro všechny své (nejenom) hmyzí obyvatele. Imaga přezimují hromadně (na některých lokalitách je ovšem problémem je vůbec v poslední době najít - není to ovšem způsobeno hromadným sběrem - viz poznámka níže) v trouchu pařezů nebo ležících kmenů. Od jara do pozdního léta je aktivní, často jsem jej potkával na cestách v okolí potoků i v denní době. V literatuře a publikacích uváděná vzácnost v České republice je hodně obecná a relativní, myslím, že poddruh irregularis je závislý na zachování svého typického prostředí - při splnění této podmínky je prozatím možné se s ním docela často hojně setkat na původních lokalitách (ale viz i poznámky níže). Rozšíření v České republice nebudu nijak komentovat, v článku se dále věnuji jen okrajově některým moravským oblastem s dvěma nedoloženými lokalitami (z toho jednou publikovanou), které se by pravděpodobně týkaly jen následujícího poddruhu.
Poddruh Carabus irregularis ssp.montandoni žije v České republice recentně pouze na několika málo místech v severovýchodních Moravskoslezských Beskydech (poznámky k údajnému výskytu v Bílých Karpatech aj. - viz níže).
Na Slovensku je pouze ssp. montandoni s lokalním výskytem od Kysuckých Beskyd až po Bukovské vrchy v severovýchodním cípu země. Často pobíhal v polohách i nad 1500 metrů na alpínských loukách (Chočské vrchy, Malá a Velká Fatra,) za plného slunečního světla mezi kameny.
Nejhojnější výskyt jsem zaznamenával v severních horách středního Slovenska (Chočské vrchy) – v kilometr širokém jehličnatém úseku lesa (většinou jen smrky a jedle, maximálně při okrajích vtroušený buk a javor) s mohutnými až metr vysokými jedlovými pařezy. V jednom obzvlášť velmi povedeném pařezu jsem jich jen pod odpadávající kůrou napočítal až 30 ex. Na stejném místě byl velmi hojný druh Ch. auronitens escheri, ale poměr četnosti vůči irregularis montandoni byl tak okolo 1:5 ve prospěch ssp. montandoni. Zvláštní je, že podmínky na biotop u ssp. montandoni nejsou na Slovensku tak viditelně náročné jak na českých a moravských lokalitách. Zřejmě je to dáno větší zachovalostí, rozlehlostí a větší přírodní bohatostí slovenských lesů. A také asi pravděpodobně trochu rozdílnou bionomií poddruhu montandoni . Podle mých dlouholetých pozorování zde tato rasa nevyžaduje nutně přítomnost vodního toku, pramenišť nebo kamenitých sutí na biotopu. Samozřejmě se na takových vlhkých a studených biotopech také vyskytují v četném počtu, ale např. biotop výše zmíněného úseku lesa v Chočských vrších měl k nějakému potoku či suti hodně daleko, ovšem mechorosty a hustý podrost byl vzornou ukázkou původního lesa.
Častokrát opakované a nesmyslné klišé je informace o kladení vajíček do trouchnivějícího dřeva buků a následného vývoje mladých i starších dravých larev ve zcela trouchnivém vlhkém dřevě /Niedl, 1959; a jiní novodobí autoři/ . Proč zrovna buků? - druh jsem pozoroval často na místech, kde ani buky a jiné listnáče nebyly. Je pravdou, že je druh irregularis svou bionomií vázán více než příbuzné druhy na ztrouchnivělé dřevo, některé brouky jsem nacházel i v pozdním jaru pod kůrou pařezů i hlouběji v trouchu, pravděpodobně si imaga vyhledávají pouze denní úkryt s jim velmi vyhovujícím mikroklimatem (!) Není to ovšem nic nepřirozeného, zajišťuje to v horkých i studených dnech speciální mikroklima se stálou vyhovující teplotou.., podobně se ukrývá i druh Ch. intricatus , E.obsoletus (tento ale ne v trouchu - viz následný připravovaný článek) a i jiné velké druhy. 'Nejokatěji' to ovšem ale opravdu provozuje Carabus irregularis. Z toho asi vznikla velice pravděpodobně totálně mylná a důkladně neprověřená domněnka, že samice kladou výhradně do trouchnivého dřeva (!).. Proč by to dělaly? Trouch není nejlepší místo pro velmi pohyblivé velké dravé larvy, které mají velmi dokonalý čich a potřebují prostor - nejsou to přece larvy tesaříků, které tráví celý svůj vývoj v dospělé imago na jednom decimetru plesnivého a smradlavého dřeva. Navíc larvy žijící v trouchu jsou drtivou většinou světlých barev, by lépe splynuly s prostředím ve kterém žijí, a aby byly chráněny před mnoha predátory (lišky, různí hlodavci, sovy a jiní ptáci, aj., na Slovensku i medvěd). A zrovna buk má velice světlý trouch, oproti jiným dřevinám - smrk nebo jedle. Tmavé velké larvy by byly ovšem pro predátora jako 'pěst na oko' a navíc toto tuhé prostředí by silně omezovalo jejich pohyblivost. Maximálně si dovedu představit její příležitostnou občasnou aktivitu pod odchlípenou kůrou, kde by se při vyrušení zachránila volným pádem na zem, ale viděli jste někdy čerstvě nakrmenou larvu velkého střevlíka? Její objem se zvýší tak o 50% i více, přirozeně sežere všechno hned, protože nemá jistotu, že se v dohledné době někdy zase nakrmí. Místo pod kůrou nebo v těsném trouchu by pro ni nebyl příliš bezpečný úkryt. Rozhodně jsem také za desítky let nenašel jedinou takovou larvu v trouchu pařezů či ležících kmenů. Trvalý život larev tohoto druhu v trouchnivém dřevě se mi prostě nepodařilo nikde prokázat, a to ani na některých slovenských lokalitách, kde je druh místy vysloveně až obecně hojný. S velkou pravděpodobností mohou být samice více přitahovány ke kladení do vlhkých míst v okolí trouchnivého dřeva, ale u lesních druhů rodu Carabidae to není nic vyjímečného – dělá to tak vícero druhů. Vylíhlé larvy všech druhů našich velkých druhů střevlíků zřejmě tyto místa následně opouštějí a hledají potravu na daleko příhodnějších místech – klasickým způsobem – žijí ve svrchní vrstvě (mechorosty, okolí potůčků, vrstvy hnijícího listí, aj.) lesní půdy na původních místech lesa, která je bohatá na živiny a tím pádem přitahuje spoustu živých organismů na které tu čekají predátoři, což jsou mj. i imaga a larvy velkých i menších střevlíků. Hlavně larvy jsou na takových místech velice hojné. Takové prostředí poskytuje nekonečně mnoho různých a hlavně bezpečných úkrytů. Přes den jsou skryté hlouběji v půdě, na lov se vydávají až v noci, ale málokdy na povrch, loví jen ve vrstvách půdy blízko povrchu - mají k tomu velmi dobrý důvod - musí být velice obezřetné, neboť se často stávají i potravou imag vlastního druhu nebo jiných druhů velkých střevlíků. Takový souboj má vždy jediného vítěze - imago. Měkká, neforemná larva jen s částečným chitinovým vrchním krytím, nemá proti tvrdému, lépe pohyblivému a navíc věčně hladovému, velkému brouku žádnou šanci. Na decimaci svého vlastního druhu se vlastně podílí mnohdy druh sám - ale na tom není nic špatného - je to přirozená přírodní regulace. Pokud by byly masožravé dravé larvy velkých střevlíků odkázány pouze na potravu, kterou by našly jen v trouchnivém dřevě, pravděpodobně by se brzo vysílily neustálým prokousáváním se pro ně nestravitelným a neprostupným prostředím a následně zemřely hlady. K tomu jsou mnohem lépe přizpůsobeny tenké a dravé larvy Cleridů, které často v tomto prostředí nacházím, ale nikoliv vývojová stadia velkých střevlíků. Maximálně si hledají ve dřevě komůrku pro kuklení, ale to dělá drtivá většina druhů střevlíků přezimujících v trouchu, aniž by se jejich larvy v tomto prostředí trvale vyvíjely. Ovšem i u takových druhů je to jen relativní část populace, větší či menší část přezimuje také velmi pravděpodobně částečně hlouběji v zemi (např. C.convexus , aj.). Příroda je mnohem důmyslnější, než my lidé si dokážeme představit..
Také v mrtvé půdě jehličnatých monokultur s vrstvou opadaného suchého jehličí by larva neměla mnoho štěstí – na takový nepřirozený, moderním člověkem 'vymyšlený' 'skvělý' biotop někdy zabloudí (asi pouze omylem) jen dospělé imago.
Správa CHKO Bílé Karpaty na svých stránkách uvádí výskyt druhu Carabus irregularis na lokalitě PP Chladný vrch. Nemohu ovšem dohledat /ani doptáváním se svých kolegů a ani v soukromých sbírkách/ žádného dokladu z uvedené lokality, natož z celé oblasti moravských i slovenských BK. Pokud by tam tento druh recentně přežíval, s velkou pravděpodobností by se jednalo o ssp. montandoni.
Velice pikantní je ale fakt, že stejná zpráva uvádí na témže místě i velice málo pravděpodobný výskyt karpatské rasy druhu Ch. auronitens – ssp. escheri.
Měl jsem také nějaké zprostředkované údaje o výskytu Carabus irregularis z Hostýnských vrchů (Kelčský Javorník). Mám to docela blízko a dokonce jsem pár let do uvedené oblasti (Bystřice p. H. – Osíčko) dojížděl do zaměstnání. Přesto přes usilovné dlouholeté pátrání se mi nepodařilo výskyt ani ve vzdálenějším okolí potvrdit. Doklad jsem také v žádné sbírce (ani doptáváním) nenašel. Proto považuji výskyt v uvedené lokalitě a v celých Hostýnských vrších za málo pravděpodobný.
V poslední době je na některých lokalitách Oderských vrchů a Jeseníků pozorován úbytek početnosti druhu. Není to způsobeno údajnou hromadností sběru, což je podle mne pouze velmi laický, věci neznalý a velmi povrchní posudek – naopak je prokázáno, že čím je méně přezimujících či aktivujících imag, tím větší šance na přežití mají přezimující či aktivující larvy (a to velmi dlouhodobě bez negativních důsledků na početnost druhu – viz poznámky u dalších druhů v následných článcích). Většinou na oderských biotopech druhu irregularis bývá jen tento druh, málokdy je k zastižení jiný druh rodu, jen na horních prameništích vytvářejí početnější kolonie spolu s druhem C. variolosus. Ale např. - navštěvuji místa v Oderských vrších, o jejichž poloze vím jen já, kde tento druh už dlouhodobě a pravidelně v intervalu jednou za 5-6 let sleduji. Bohužel i na těchto lokalitách je úbytek stejný, ne-li větší, než na známých sběratelských lokalitách (!). Srovnání počtu recentně nalezených imag s počtem před dvěmi desítkami let je tristní – v průměru tak - 0 až max. 2 oproti 5 až 10 kusům - ve prospěch doby minulé. Přitom biotopy od pohledu nevykazují známky nevhodných lesnických či jiných zásahů (odvodňování, velkoplošné kácení, náhrada původních porostů monokulturami, aj.) Problém bude asi hlubší, než uvádějí některé obecně platné věty a holé fráze o porušování životního prostředí, nicméně na mnoha místech je úbytek četnosti tohoto druhu velice zřejmý.