ÚVOD


Návrat ke kinofilmu ?

U digitální fotografie se lze velice snadno jednoduchou úpravou dostat za hranice skutečné reality ať už v krajinářské, reportážní nebo v tzv. umělecké fotografii. Určitá část fotografů dosahuje v tomto skutečného mistrovství. Dosáhnout takových triků je u klasického negativu velmi obtížné či spíše nemožné, nehledě na to, že drobná práce s filmovým materiálem není nikomu po chuti - nadšencům v této činnosti skládám hluboký obdiv. Je to ovšem práce vysoce sofistikovaná a tvůrčí, dnes už určitě nezáleží až tolik na fotografickém tématu, více jde o jedinečný /neopakovatelný/ proces vzniku konečné fotografie z políčka exponovaného negativu - .. naopak - z 'digitálu' mi PC vychrlí během malé chvíle spousty upravených obrázků, tzv. práce s formátem RAW je proti kinofilmové klasice také jen 'mateřská školka'. Nechci se zde pouštět do tolikrát opakovaných a rozsáhlých fotopolemik co má či nemá význam, či co je dokonalejší , jestli klasika či digitál / ale horlivým zastáncům 'digitální dokonalosti' poněkud uniká skutečný význam slova dokonalost../. Je to přece jen o něčem jiném než o technické kvalitě kinofilmu versus digitálního záznamu, který už dnes určitě kinofilm v mnoha ohledech předčí - to je třeba poctivě přiznat. Také nelze srovnávat výsledek práce s kvalitním objektivem na kinofilmové zrcadlovce proti levnému digitálu a zase naopak. Výchozí podmínky pro poměřování musí být jakž-takž srovnatelné, a také jsou nezanedbatelné představy fotografa o podobě své práce a jeho schopnost se k té představě ve výsledku nějak příblížit. Z toho vyplývá, že debaty o lepším či horším - kvalitnějším či ne-kvalitním - z obou způsobů fotografování jsou zcela scestné. Ke kinofilmu se dnes přidává blažený retro-pocit a jakási /sice diskutabilní/ malá vyjímečnost, odměnou za to je ovšem více práce - i když i tu si někdo vysoce cení a užívá.
Technickou lahůdkou kinofilmové éry je určitě samotný fotografický aparát. Stačí připomenout kdysi u nás rozšířený a tuzemskými 'inovátory' zlikvidovaný český Flexaret. Uznání patří dnešním digitálním zrcadlovkám střední i vyšší třídy zvláště od firem jakými jsou Canon nebo Nikon, Minolta, atd., ale přece jenom oproti těm starým přístrojům jsou jaksi trochu bezduché - hromady funkcí od všeho po všechno - od potápění, přes filmování (zvláště tomu natáčení filmů moc nerozumím - proč to, když si mohu pořídit k tomu účelu více vhodnou digitální kameru??) a přenos dat, a j. - za to všechno ale zákazník platí .. ač nepoužívá - a když používá, tak platí tím tuplem ještě víc. Tyto přístroje trochu připomínají jen oplastované hranoly bez skutečné lásky k detailu, tak jak u starých kinofilmových veteránů. Taky o moderních kinofilmových přístrojích škoda psát. Na trhu se sem tam někdy objeví digitální fotoaparát v retro stylu, např. i potažený pravou černou kůží, s kovovými detaily apod. Ovšem ceny takových přístrojů jsou závratné.

Jako dnes tak i tehdy ve zlatém věku kinofilmu se fotoapráty dělily na tzv. kompakty /aparáty s nevýměnými objektivy/ a zrcadlovky /většinou s výměnou objektivů/. Pro oživení paměti a pro srovnání s dnešní nabídkou fototechniky nabízím pár obrázků ze zaniklého světa..












Čas je velmi vzácné zboží, ale při každé vycházce s dětmi, zvláště na dovolené, atd.. fotografuji na několik desítek let starou kinofilmovou zrcadlovku Nikon, a vždy si to velice užívám - už jsem byl i leckde opakovaně a mile dotazován přítomnými zvědavci cože to mám vlastně za digitál... Ovšem z pochopitelných důvodů se vyhýbám focení hmyzu (to asi opravdu není pro ten účel ta potřebná a vhodná technika - zvláště objektivy..) Některé záběry potom doma digitalizuji pomocí zrcadlovky Canon + makroobjektivu téže značky na speciálním zařízení. Celé to ještě vylepšuji tubusem ze stočeného archu černého papíru - pomůže to víceméně zachovat přirozený kontrast negativu. Celkově to nic moc není, ale platit horentní sumy za 'profesionální' a kdovíjakou digitalizaci nabízenou na trhu některými firmami opravdu nechci, protože to ani nepotřebuji. Každopádně si ale určitě říkáte proč kinofilm, když se nakonec některá políčka filmu i digitalizují; .. vysvětlení je jednoduché - digitalizace je druhotná, vybrané fotografie si lze tímto způsobem aktuálně prohlídnout na velkém monitoru. Při digitalizaci bohužel fotografie ztrácí část své původní ostrosti a také kresba jde někdy víceméně do kopru, ale s tím se v domácích podmínkách dá málo co dělat a ani to pro mne není tak důležité. Digitální formát lze různě upravovat, ale jen v řádu černobílé barvy. Ovšem v digitální současnosti mnou vysoce ceněným prvotním účelem je sám kinofilmový materiál - do budoucna se určitě jen tak jednoduše nevymaže havárií záložního disku, neztratí se na kdovíjaké flešce, apod. Maximálně se může ztratit při málo pravděpodobném stěhování bytu. Prostě preferuji klasické uložení negativů, tak jak to dělaly celé generace před digitálním věkem. Cena velkého formátu černobílé fotografie je dnes hodně vysoko a navíc automaticky nastavený čas minilabů - ani náhodou. Na vyvolávání fotek si ještě chvíli počkám a radši si to pokazím sám.


BACK