Při mém čtrnáctidenním pobytu v belgickém Bruselu byla pro mne nevšedním zážitkem návštěva Královského muzea pro střední Afriku v Tervurenu u Bruselu. Nejen samotného muzea, neboť celý areál se nachází 
v rozlehlých příměstských lesích u města Tervuren, kde se dá dopravit nejlépe přímou bus a tramvajovou linkou z centra Bruselu přes diplomatickou čtvrť. Asi 30 minut jízdy bustramvají jsem se kochal pohledem na les, listnaté lesy okolo Tervurenu jsou nádherné se spoustou staletých stromů - dubů, javorů, lip aj., takže bylo více než jasné, že kromě preparovaných afrických brouků jsem se moc těšil i na živé broučky kdekoliv okolo této výstavné budovy.
Teď jedna dvě věty dějepisu:
Začátkem minulého století se rozhodl belgický král Leopold II pro umístění svých afrických sbírek, nejen přírodovědných, 
ale i geologických, archeologických, etnografických, aj. vystavět klasickou reprezentativní budovu v Tervurenu na okraji Bruselu. Velice dobré rozhodnutí, neboť tyto tak rozsáhlé sbírky se podařilo soustředit na jednom místě a určitě vytvářejí ucelenější pohled na koloniální střední Afriku 19. století, než kdyby skončily rozptýleny v různých jiných muzeích. 
Výstavní expozice, asi zejména hmyzu, byly horlivě do poloviny minulého století doplňovány novými sběry. Velmi dokonalostní preparáty divokých zvířat jsou
nainstalovány do přirozených poloh, u divokých šelem jsou velice působivé scény lovu. A zvláště impozantní jsou preparáty velkých býložravců - slonů, žiraf a také nosorožců. U některých preparátů je iluze divoké Afriky prostě dokonalá. Zajímavých exponátů je mnoho, ale nejvíce mne to ovšem táhlo k sbírkám brouků, jejich expozice je četnější než kde jinde - desítky vitrín, u mnoha z nich se prezentuje mnoha podrobnými popisy způsob života od larev až po imaga hlavně u nosorožíků, zlatohlávků, roháčů a tesaříků , ale i zajímavou bionomii velikých nosatců. Zde zobrazené fotografie jsou jen zlomkem přírodovědné expozice a to nepostihují další oddělení - mineralogické, etnografické, archeologické, zemědělského a vodního hospodářství.
...
..
..
..
..
..
......................
........
...
...
...
Prohlížením rozsáhlých sbírek jsem strávil více času než jsem čekal a tak nezbylo nic jiného, než následující den se do Tervurenu vydat znovu - tentokrát ovšem na průzkum broučí fauny parku a přilehlého lesa. Udržovaný park přechází pozvolně do lesního prostředí, lesy jsou čisté, jen sem tam leží padlý kmen stromu, pařezy nevyjímaje - tyto byly porostlé shluky dřevních hub, na jejíchž plodnicích pobíhalo spoustu druhů menších drabčíků, nejhojnější byl u nás dosti vzácný Quedius (Microsaurus) lateralis, na lesní půdě a u pat starších stromů byl hojný Tasgius morsitans , skoro pod každým kamenem docela velcí zástupci rodu Pterostichus - určitě tři černé druhy, z nichž zvláště samci vynikali zbarvením s opalizujícím nádechem. Hlouběji v lese byl velmi hojný veliký drabčík 
Ocypus olens - tento druh jsem sbíral hojně též na Balkáně, ale ty belgické kusy jsou skoro jednou tak velké. Příjemné překvapení mi připravila místní forma druhu Carabus violaceus ssp. purpurascens - elegantní a štíhlý střevlík se zřetelně rýhovanými krovkami. Později odpoledne jsem při ústí obydlené králičí nory nalezl párek vzácného chrobáka Typhaeus typhoeus . Tento výčet není samozřejmě úplný - byly i další, především podkorní druhy lesáků, na vegetaci u cest a na zemi mandelinky, nosatci a spoustu jiných, na přestárlých dubech byly vidět výletové otvory tesaříka Cerambyx cerdo. Lesy okolo Tervurenu jsou původní, rozumně hospodářsky udržované, za celý den jsem neviděl žádnou holosečnou paseku. Velmi velká byla frekvence na různých chodnících a trávnících - tolik sportujících, běhajících a cvičících lidiček, 
zvláště žen, jsem nikdy v životě neviděl ..
Městské přírodovědné muzeum v Bruselu je přemoderní prosklená budova před níž stojí pětimetrový dřevěný 'iguanodon' či co, ovšem do pověsti studenokrevného plaza měla tato atrapa hodně daleko, teplota jeho 'těla' dosahovala okolo poledne určitě okolo 70°C.
Ale v budově bylo ovšem díky klimatizaci příjemně chladno.
Už vstupní tabule do hmyzího oddělení má přes 2 metry a kreslíř se na ní opravdu vyřádil, brouci většinou z nesourodého prostředí jsou vyvedeni v opravdu živých barvách a dokonce označeni latinskými názvy. 
Preparovaných exponátů brouků bylo jen pár vitrín, s muzeem v Tervurenu se toto množství a rozsah expozice nedá srovnávat. Ale i tak bylo na co koukat. Hlavně tropičtí brouci seřazení pěkně podle čeledí, každá skupina má svoji vitrínu, osobně bych ale spíše ocenil rozsáhlejší ukázky jen místní belgické broučí fauny. Návštěvník může také nahlédnout do několika dobových monografií o hmyzu, drtivou většinou ve francouzském jazyce.
...
....
....
Brusel je ovšem městem další řady skvělých muzeí, takže pro malou ukázku - detaily vybavení belgických 
domácností z doby okolo 40. let minulého století, ukázka hokynářského krámu z téže doby (technické muzeum), zlaté předměty z potopených, asi pirátských lodí (technické muzeum), malá ukázka zákopového 'bydlení' na západních frontách 1. světové války..ukázky zbraní tankových vojsk a divizí z téže války (vojenské muzeum)....a v přeplněném muzeu letadel mě nejvíce zaujal tento německý bojový letoun 'Taube' z let 1914 - 1918 , hlavně pro úžasnou autenticitu - na famózním stroji jsou vidět válečné šrámy, rez a poškození, dokonce i díry po střelách z nějakých asi velice zajímavých historických zbraní a mimo muzea - bruselské domy, bruselská krajka, Atomium, pohled ze střechy katedrály Svatého Kříže, nakonec náměstí Grand - Place a úplně potom skvělá belgická čokoláda za babku....
................................................ Au revoir, Soms de volgende keer Brussel.
...
...
...
......
...
...
...
...
...
......
...
...
....
...
...
...
...
...
...