Rumunské pastviny jsou a doufám snad nadále budou nekonečně zelené - šťavnaté,... našinec si připadá jak v ráji. Krávy, spousta koní, ovce,
kozy a samozřejmě všudypřítomní ostří psi a bohudík povětšinou flegmatičtí (k našemu velmi pro ně podivnému počínání) ovčáci (pokud vůbec byli).
Všude velice hojný Copris lunaris, většinu chrobáků vzhledem k pokročilému a pozdnímu jaru zastupoval pouze a výlučně početný rod Onthophagus z nichž vynikal svou velikostí druh O.vacca,.. neméně hojné byly druhy O.furcatus, O.taurus,
O.illyricus, - (samci těchto druhů s rozmanitě zakroucenými rohy a výrůstky na hlavě) O.fracticornis,...aj. Velice vzácný byl lesklý O.lucidus,... ne na pastvinách, ale pod výkaly pouze na prašných hliněných cestách nebo na holých, vydupaných místech pastvin.
Z rodu Aphodius převažovaly velké druhy A.fossor, A.rufipes, A.luridus, A.erraticus, A.depressus (tento zde hojně ve formě nominata),... i zde velice jednotlivě A.satellitius .
Z rodu Geotrupes z důvodu jejich brzkého výskytu (v Banátu už únor a březen až duben) už jen torza druhů G.mutator a G.stercorarius. Místy se hojně objevil i veliký mršník Pachylister inaequalis, který je ve střední Evropě dnes už velmi vzácný... osobně jsem jej kdysi spatřil jenom na Cerové vrchovině a ve Slovenském krasu na dnes už zaniklých a zarostlých pastvinách. Se zanikající pastvou se ale bohužel mění biotopy a místně vymírá spoustu druhů nejen z čeledi Scarabaeidae, ale paradoxně i jiných - Histeridae, Carabidae, Chrysomelidae, Curculionidae , aj.
Z velkých drabčíků se na banátských pastvinách proháněl vzácný Dinotheranus pubescens.. a také spousta malých mrštných druhů rodu Philonthus,... kupodivu nikde žádný jednotlivec jindy tady velice hojného druhu Emus hirtus . Na holých a suchých místech a na okrajích pastvin byli vidět běžci rodů Amara, Harpalus, Poecilus a nosatci rodů Coniocleonus, Chromoderus, vzácně Liparus, aj. ..
Naším velkým přáním bylo najít v rumunském Banátu střevlíka Morphocarabus scheidleri kollari, v jižním Rumunsku žijící poddruh tohoto středoevropského druhu.
Rasa kollari žije převážně v lesích a vytváří četné barevné formy od černého přes modrý, fialový, zelený až po červeně měďový povrch těla s rozdílnými barevnými okraji krovek a štítu.
Přes den se ukrývá v kamenné suti, pod kusy dřev a listím, někdy pobíhá i za dne po lesních cestách. Hledali jsme v okolí malého městečka Sasca Montana; zdejší lesy jsou hluboké (člověk se tu lehce ztratí) a pomalu zarůstají i místa, která byla svědkem místního hornického řemesla, které rychle zaniklo s pádem komunismu, většina lidí tím také přišla o práci. Po trpělivém odvalování kamenů a 
ztrouchnivělých kmenů se nám podařilo pár kusů najít, spolu s druhem Eucarabus ullrichi fastuosus, který zde vytváří mnoho víceméně platných forem, a s dalšími druhy ve zdejších lesích žijících velkých střevlíků -
A. montivagus nom., Ch. intricatus angustulus, M. violaceus wolffii, P. coriaceus banaticus a T. convexus gracilior, Cychrus semigranosus . Velkou radost jsem měl z nálezu zdejšího poddruhu
Abax (Abacopercus) schueppeli. Po delším pobytu v krajanské vesnici Svatá Helena se loučíme v bouřce s rumunským Banátem a přívětivými místními Čechy a jedeme dále na jih, cesta vede nádherným kaňonem řeky Dunaj ke známému hraničnímu přechodu "Železná vrata", přes Srbsko s krátkou zastávkou v okolí Majdanpeku do severozápadního cípu Bulharska.
V lesích u Majdanpeku žijí dva famózní druhy velkých střevlíků . Měli jsme štěstí - zrovna byla doba intenzívního páření obou druhů - většinou se stačilo ztišit a zaposlouchat se do šustění suchého listí v lese a hle - nikoli hlodavec nebo v horším případě na lesním povrchu neviditelná zmije růžkatá, 
ale velký střevlík - většinou E. ullrichi arrogans, řidčeji M. scheidleri simulator. To vše prosím za denního světla skoro v pravé poledne (!!). 'Simulator' je mohutný chlapík, velmi nápadná byla jeho agresivita a rychlost běhu, hladově se vrhal na všechno kolem, včetně menšího kolegy 'Arroganse'. Sem tam se mihl i maličký, krásně nebesky modrý T. convexus v místní formě dilatatus . Na pastvinách u lesa pod zaschlými výkaly zase jen torza zde asi velice hojného Geotrupes mutator .
Srbsko působí oproti Rumunsku blahobytnějším (nebo civilizovanějším?) dojmem, ale nikomu bych nepřál řešit jakýkoliv problém s místní velice 'ostrou' policií, a že těch problémů může být - nocování a kempování kdekoliv pod širákem, 
neustálá důkladná kontrola dokladů i náhodná kontrola vnitřku a vybavení auta - nalezení u nás a kdekoliv jinde nevinného plynového spreje může být v Srbsku docela dost velký zádrhel.
Takže po krátké zastávce radši rychle dál na jih směrem do přátelštějšího Bulharska (rozdílný přístup k nám Čechům se pozná už na celnicích obou států). Ještě v Srbsku láká 
k fotografování super-bílý vápenec rgotinských skal u města Rgotina, nedaleko bulharských hranic. Zastavujeme ...na kraji vojtěškového pole se rojí v obrovském (tisíce kusů) množství kovařík rodu Selatosomus ; při bližším prozkoumání zjišťuji, 
že se jedná o druh Selatosomus latus . Step se zajímavým byliným porostem zvedající se od okraje pole do mírného svahu láká ke smýkání - škoda, že je zrovna tak prudký vítr.
Po překročení srbsko-bulharských hranic míříme k městu Vidin na lokalitu s výskytem vzácného a chráněného motýla batolce podunajského. Na místě po batolci ovšem "ani vidu ani slechu", za celý den jsme nespatřili ani jediný kus.
Rozlehlá krajina zřejmě kdysi sloužila vyloženě k intenzivní pastvě skotu a ovcí, ovšem je poznat na míře zarůstání trávou, že se zde už delší dobu nepase; step je zarostlá hojně keříky šípku a jednotlivě kvetoucího hlohu, šípákovými a osikovými lesíky, mohutná a mnohdy už mrtvá torza kmenů topolů jsou provrtány výletovými otvory druhů Megopis scabricornis, Dicerca aenea a Eurythryea aurata.
Ve sklepávači a smyku se objevují nejhojněji tyto druhy - Callimoxys gracilis, Melolontha pectoralis (zde na topolech), Lacon punctatus,
Ropalopus macropus,
Nacerda (Xantochroa) carniolica,
Anthaxia hungarica aj. Pod kameny jednotlivě Carabus granulatus interstitialis, ...a spousty dalších... lezoucích i sklepaných druhů nosatců, drabčíků, kovaříků. atd.,.. na vlhkých a bažinatých místech s rákosem mnoho druhů mokřadních mandelinek a nosatců. Sběratel by zde rád trávil celé dny a týdny, ale bohužel.... jeden den musí stačit.. 
V podvečer se na holých místech stepi ukáže několik brouků rodu Pentodon a po horkém dni přichází na lesostep noční bouřka, jako bonus zažíváme v dusnu těsně před bouří nálety vzácných Ochodaeus chrysomeloides , které trvají jen kratičký okamžik a za chvíli vše splachuje prudký déšť doprovázený křivkami blesků a rachotem hromů. Bouřka není dlouhá, ale citelně se ochlazuje a ze všeho crčí voda, takže z dalších lovů sejde a jdeme spát. Nazítří nás do vlhkého a studeného rána budí svým pronikavým hlasem kukačky a my vyrážíme na cestu domů...
Tento neúplný výčet druhů je
jen miniaturním zlomkem skutečného zastoupení druhové početnosti nejen brouků, ale i dalších řádů hmyzu...není třeba se dlouho rozepisovat o přírodní bohatosti biotopů (zda rumunských, srbských či bulharských..), která je už na první pohled, třeba z okénka automobilu, zjevná....člověk je nakonec vděčný, že může na těchto místech pobýt alespoň celý jeden týden...