OLD  TREES  and OTHER


Slovinské hory 2011

Na začátku všeho tohoto byla důvodem cestovní a sběratelská vyprahlost kolegy a kamaráda Pavla a jelikož počasí letošního podzimu bylo velice předvídatelné a ve Slovinsku ještě umocněné jeho jižnější polohou - t.zn. nádhera - nebránil jsem se nabídce na prodloužený víkend strávený jen mototuristikou výlučně po slovinských horách. K nočnímu srazu v Brně přišli ještě kolegové Karel a Michal a v této sestavě náležitě vybaveni vším potřebným i nepotřebným odjíždíme směr Mikulov, Vídeň, rakouské dálnice, atd.... K tomu není co dodávat, jistě nemnoho kolegů to každoročně zažívá, jedinou útěchou této několikahodinové nepříjemnosti byla vidina cíle cesty. Program cesty byl pečlivě naplánován, místa všech lokalit pouhopouze vytypovány, tak míra úspěchu či neúspěchu byla zcela v 'rukou Božích'.

Je třeba připomenout, že za úspěch by bylo snad považováno nalezení několika cílených druhů přezimujících střevlíků, pokud možno ne - vůbec a nebo pouze jednotlivě. První zastávkou byla Podvelka, nevelká vesnice na jižní straně pohoří Kozjak v údolí řeky Drava. Ve zdejších lesích žije zajímavá a velmi pěkná rasa =pseudonoricus  drobného druhu C. arvensis, objevená a popsána teprve docela nedávno v 80.letech minulého století. O bionomii této rasy kromě toho, že druh přezimuje v trouchnivém dřevě nevíme vůbec nic, ale nijak si s tím hlavu nelámeme, velkým problémem je zde vůbec kde zaparkovat a protáhnout si své pokroucené hřbety.  Ve Slovinsku je si třeba dávat velký pozor, protože snad každá cesta nebo kousek místa na točně u lesa či pole jsou soukromé a místní lidé Vám to dávají docela nevrle najevo.

Na několik pokusů zajíždíme cestou neznámo kam, někam do svahu, dávajíce pozor na zákazové tabule. Mimo vyhřáté auto je docela vlezlá zima, ale obloha bez mráčku. Les vypadá doslova pohádkově - ( to co v naší přesladké domovině považujeme za divoký a starý, přírodě ponechaný prales, tak to je, jak se zdá, ve Slovinsku docela normální hospodářský les, staré jedle jsou tu zastoupeny početně a velice hojně vymlazují...nemají zřejmě asi problém s jejich vymíráním, od určité nadmořské výšky není problém 'kde tu' nalézt výletové otvory u nás velmi vzácného krasce Eurythryea austriaca , vyvíjejícího se v odumřelých jedlích) - ale naše mátožné snažení (po probdělé noci) najít nějakého střevlíka v tomto rozlehlém podmáčeném pralese končí nálezem několika lesklých a tmavých M. violaceus germarii  se zeleným  okrajem  krovek  a  jednoho  samce H. variolosus nodulosus . Takže 'zvedáme kotvy'. O notný kus kilometrů dále stačí  první  hrábnutí  do  trouchu  a  hle - prvý překrásný exemplář C. arvensis pseudonoricus   - brouci jsou na svou příslušnost ke druhu C. arvensis docela velcí a velice zvláštní je jejich lesk na povrchu těla. A samozřejmě nezůstává jen pouze při tom jednom (několik jich bylo pod odstávající kůrou ležícího nahnilého  kmínku  neidentifikovatelného druhu dřeviny, ostatní už klasicky po skupinách v jedlových a smrkových pařízcích) nadto Pavel nachází ještě dodatečně - pěkně zbarveného samečka P. creutzeri creutzeri f. pseudoheros , a k našemu překvapení i zajímavou monstrozní samici P. irregularis bucephalus f. hayeki . Únava je hned přirozeně ta tam, sedáme do káry a hurá směr - vnitřní Slovinsko.

Další zastávkou (už odpoledne) jsou město Slovenske Konjice s přilehlým pohořím Pohorje. Zde chceme nalézt ve větším počtu překvapení z Podvelky. Zase obligátní postup - náhodně vybrané údolí a štěstěna je nadále převelice příznivá. P. irregularis bucephalus f. hayeki   je nádherný střevlík - veliký (zvláště samice) s velice tmavým kovovým povrchem těla se zelenavými lesky. Tato rasa našeho 'nepravidelného' má zřejmě velmi ráda hluboké strže a šikmé, skoro vertikální svahy, takže si sáhneme opravdu na dno svých fyzických (i psychických) sil, ale vyloupnout si toto famózní zvíře z trouchu je opravdu mimořádný a nezapomenutelný zážitek, který za to stojí ..

Po celodenní námaze ovšem netušíme jaké nás čeká martýrium s hledáním místa na přenocování. A to v hlavním městě Ljublana a okolních obcích (!!) není možné sehnat menší penzion, byl nám doporučen pouze predražený hotel v centru města. Nakonec už za tmy odbočujeme na polní cestu a nedaleko hlavního tahu ... kdesi v polích nocujeme - mladší osazenstvo pod širákem, starší a více moudřejší ( pozn. - z důvodu toho nocování) část posádky odevzdaně v autě.

Ráno překvapivě nepatřilo k nejhorším v našem životě... ale co, všichni už myslíme na cíl dnešního dne - malé pohoří Brkini a hornaté okolí města Ilirska Bistrica - hlavně hora Sněžnik na jihozápadě Slovinska, kde se vyskytuje přenádherná černozelená forma P. creutzeri creutzeri f. posarinii  - hlavní důvod mé účasti na této 'expedici'.  I přesto že je Slovinsko malá země, tak od Ljublany směrem k jihozápadu už má krajina docela jiný ráz než na severu, příroda a lesy více připomínají Chorvatsko, prostě rozdíl je dosti zřetelný. A taky optimismus jiného druhu - čím blíže k italským hranicím, tím více penziónů...


. . .


Pohoří Brkini je velice malebné, teplé lesy povětšinou dubové s přimíšenou borovicí ... sběratelé tesaříků a různých 'dřevních' čeledí by určitě zajásali, ne tak ovšem my, náš cíl byl docela jiný. Po příjezdu do vesničky Suhorje nás napadlo, zda se všichni zdejší obyvatelé někam neodstěhovali, nikdo nás neomezoval v parkování a volném pohybu po vesnici, ani malá záclonka v okně se nepohla... pár domů se už také proměňovalo v trosky... prostě mrtvo... ale nejinak bylo také v lese. Tady se už zdálo, že štěstěna odvrátila od nás svou tvář - neplodné procházení několika údolíčky s potoky, či opakované šplhání do svahu a zase dokola dolů... kromě jednoho kusu E. catenulatus  a pár Ch. intricatus vůbec nic. Už už to chceme vzdát, (.. někde jsem četl, 'že nalomená třtina se nikdy už více nedolomí', ...tak pro tento případ to 100% platí..).. prostě a jednoduše .. neuvěřitelné štěstí zase stálo při nás.. Velkou radost jsem také měl, teda včetně velkých střevlíků, z nálezu krásného samce drabčíka Philonthus cyanipennis  ve shnilé stromové houbě, který u nás i na Slovensku patří k velikým raritám ... a z několika  kusů zajímavé třímilimetrové  drobotiny z čeledi Scydmaenidae pravděpodobně rodu Palaeostigus - nádherné zvířátko.

To už je důvod k větší oslavě a tak se rozhodujeme, že večer určitě strávíme v nějaké hospodě v civilizaci (docela určitě ne v Suhorje). Řešení je velký železniční uzel jménem Pivka, i proto, že to není daleko k cíli následujícího a posledního dne naší výpravy - Sněžnik. Štěstí nás neopouští a hned na kraji u tratě nalézáme relativně levný penzión i s restaurací. Po dvou dnech v divočině velice příjemné.. velice příjemná a mladá je i obsluha a ceny vskutku lidové. A podnapilí otrapové se snad vyskytují všude na světě, takže došlo i na místní pálenku.. určitě jeden z nás trpěl ráno na nemoc zvanou 'veliké okno'.

Poslední krásný den, slunce se nenechává zahanbit... uličkami Ilirské Bystrice se posunujeme směr Sněžnik. Pouze malou naši pozornost budí vápencové stráně  s řídkou trávou, hojně zarostlé malými jalovcovými keříky... Acanthocinus henschi  ve spadaných borových větvích nás nechává v klidu.. prostě tento den - není  jejich den.    A stoupáme v nadmořské výšce, je  citelně chladněji a sem tam závěj natálého sněhu. Pavel zavelel stop a jdeme do stráně.. Místní lesy jsou i prosluněné - nejenom tmavý les, jak kde - je tu hodně starých jedlí (jak jinak), ze země vystupují vápencové balvany. Se střídavým úspěchem nacházíme P. creutzeri creutzeri f. nom. + f. posarinii, velice řídce a vzácně - velké Procerusy připomínajícího  střevlíka M. croaticus croaticus f. frankenbergeri . Zajímavé ale je, že v lese jsou rozlehlá místa absolutně bez střevlíků, není to možné nijak zvlášť přesně odhadnout kde ano a kde ne. Někde se nacházejí v měkkém trouchu, jinde častěji i pod odpadávající borkou ještě tvrdých pařezů... no celkem těžká dřina. Až v závěru odpoledne máme štěstí na místo, kde je výskyt námi hledaných šestinohých trochu hojnější. K výčtu druhů přibude C. linnaei folgariacus, ale jenom pouze rozpadlé tělíčko bez nohou. Další hledaný druh M. caelatus schreiberi  se nalézt nepodařilo,  usuzujeme, že podle velmi pozdního neb letního výskytu tohoto druhu v sezóně  pravděpodobně přezimuje larva nebo imago v zemi, neboť jsme  jej nenašli ani v teplejším a níže položeném pohoří Brkini, kde se taktéž recentně nalézá.


. ........ ........


Den se natahuje, podvečer přichází...únava je veliká, ale vyvážená radostí z nálezů... jedeme domů, jedno místo z plánu úplně vypadlo - dolnorakouský Velach s hojným výskytem tmavé přechodné formy mezi C. granulatus nom. - granulatus interstitialis, snad někdy příště v budoucnu ... a zase nashledanou Slovinsko.


PS.:  A jak píše kolega Pavel - entomolog sběratel prožívá 4 druhy radosti spojené s jeho obsesí - sběr, preparaci, determinaci a sbírku... já bych připojil ještě pátou radost, díky níž můžete i Vy číst řádky tohoto článečku a prohlížet vložené fotografie ...


BACK