Při focení makra nad zvětšení 1:1 používám už několikrát zmíněný makroměch + makroobjektiv nebo klasická 'padesátka' od Canonu. Tato kombinace mi umožňuje jít až ke zvětšení 4:1. Zvětšení 5:1 a výše mi zajišťují objektivy z mikroskopu, ze kterými se víceméně ještě seznamuji a učím se s nimi fotografovat. Není to vůbec snadné, k dobrým fotografiím mám ještě daleko, takto fotit je možné jen za určitých podmínek, které je nutno bezezbytku dodržet. Při těchto velkých zvětšeních a velmi malé hloubce ostrosti je nutné u skládaných fotografií dodržet stejnou délku jednotlivého kroku mikroposuvu. Je to možné zajistit různými automatickými posuny nebo i manuálně. Makrosáňky lze opatrně ručně posouvat ovládacím kolečkem i na vzdálenosti pod jeden milimetr, stejná délka kroků je samozřejmě iluzí. Pro zachování stejné délky kroku posunu se nabízí řešení pomocí obyčejného mikrometru. Délka kroku mikroposuvu (minimálně 0,01 mm, s určitou malou zručností i 0,005 mm) je pak vždy totožná s následující. Při upevněném mikrometru jsou ale makrosáňky zbavené své základní funkce - přiblížení se nebo oddálení od objektu na takovou vzdálenost jaká je potřebná, aktuálně zajištují jen mikroposuv. Proto je nutné potřebné oddálení či přiblížení zajistit jiným zařízením. Elegantní řešení se nabízí použitím dalších makrosáněk, daleko
levnější a lepší je ale použití obyčejného menšího příručního svěráku a širokého ocelového či hliníkového profilu. Profil musí mít určitou délku (která může být vždy o hodně delší než jakou se mohou prokázat ty nejdelší makrosáňky) a otvory pro uchycení makrosáněk. Pohyb profilu je zajištěn pomocí vrchních drážek jen v lehce povolených čelistech svěráku. Je dobré na čelistech provést drobné úpravy jako pojistku proti převážení profilu a následném pádu fototechniky. Vzdálenost takového posunu může být i okolo 20 cm a více, záleží na zvolené délce profilu - je to velice užitečné při výměně objektivů - takto je možné fotit s klasickými velkými makroobjektivy s dlouhou ostřící vzdáleností až po malé objektivy z mikroskopu. Je další výhodou, je-li možné ještě nadto měnit vzdálenost desky s upevněným hmyzem. Příruční svěrák svou vahou zvyšuje stabilitu sestavy - doporučuji zvolit ten, který má možnost jemného a velice pevného dotažení a následného uvolnění čelistí jen malou silou ruky - jednoduše kvalitnější produkt. 
Makrosáňky Novoflex jsou určitě velmi kvalitní výrobek, který ale také podléhá po určitém čase jistému opotřebení. Ovšem velmi zajímavý je fakt, že se i u úplně nových sáněk projevuje velký rozdíl v tuhosti posunu při plně povoleném aretačním šroubu. Měl jsem v rukou pět úplně nových kusů, ale v podstatě jen jediné makrosáňky z těchto pěti byly schopné udržet tělo zrcadlovky s nasazeným objektivem při nedotaženém zajišťovacím aretačním šroubu ve vertikální poloze bez jakéhokoliv pohybu, ostatní rychleji či pomaleji klesaly pod vahou fototechniky (i po max.dotažení imbusového šroubu 1,3 mm v posuvném bloku pod operačním šroubem). Výrobek je dobré si při koupi odzkoušet, což je ale u nás velký problém, neboť makrosáňky vzhledem ke své vyšší ceně nikde nejsou skladem, vždy pouze na objednávku. Pak je ale nutné tlakem hřídelky mikrometru překonávat odpor více či méně dotaženého zajišťovacího aretačního šroubu makrosáněk, což asi dlouhodobé životnosti jemného závitu mikrometru nebo mechanismu makrosáněk neprospívá. Z tohoto důvodu je lépe používat mikroposunu pomocí mikrometru v kombinaci z těmito jinak kvalitními makrosáňkami raději v horizontální poloze, kdy není potřebné dotahovat aretační šroub - tuhost pojezdu makrosáněk vzhledem k potřebnému horizontálnímu mikroposunu je vždy dostačující.
Velkou pozornost je třeba věnovat upevnění fotografovaného preparátu. Minimálně stejnou jako na upevnění fotoaparátu v sestavě. Jakékoliv vibrace vzniklé díky špatnému upevnění je nutno minimalizovat. 
K čemu by bylo složitě stabilizovat fotoaparát a rovnocenou pozornost nevěnovat upevnění hmyzu. Ideální je, pokud je fotoaparát i focený hmyz na společné pevné podložce. Preparát je možné fotografovat nalepený na nalepovacím štítku nebo na světlopropustném materiálu (sklo, mléčné sklo, atd.), či jednoduše napíchnutý na entomologickém špendlíku (hlavičku špendlíku je pak možné odmazat při zpracovávání fotografie v PC). Destička - (poretén, polystyrén, korek, atd..) s hmyzem může být upevněna na dalších makrosáňkách či posuvném stolečku z mikroskopu s příslušnými posuny nebo pomocí magnetu, s kterým se jednoduše posunuje na vertikální ploše umístěné před objektiv. Tyto uvedené postupy jsou dobré, pokud je zajištěna nutná podmínka na upevnění samotného preparátu. Používám všechny, v tomto článku chci představit ten poslední zmíněný... Magnet se závitem je přisroubovaný ke kulaté masívní kovové podložce , ke které jsou taktéž přes závit upevněny ocelová pera, která spolehlivě udrží polystyren nebo i daleko těžší sklo i ve vertikální poloze. Pera nejsou nezbytná - stačí k podložce kousek polystyrénu či poreténu (korku, atd.) i pevně přilepit. Zvláště při focení ve vodorovné poloze se ale nevyplatí polystyren, atd.. na pevnou podložku jen položit, přilepení či přítlak ocelovými pery je nutností! Musíte mít jistotu (!), že se preparát vlivem čehokoliv ani o malinkou píď nepohne... Pro lepší pohyblivost a centrování preparátu pod objektivem je u focení pouze ve svislé poloze možné uchytit magnet na menším kusu jakékoliv těžší oceli, který sám svou vahou zajistí dostatečnou stabilitu... odpadne pak použití plastové folie pro zeslabení magnetického účinku.
Focený hmyz je většinou drobné velikosti a tak je praktický problém jak všechnu tu techniku a navíc světla umístit. Je mnoho různých způsobů a nápadů, ale základem všech je stabilita - vše musí být dobře upevněno, jakékoliv vibrace musí být vyloučeny.
Pro nasvícení je dobré používat klasické zářivky, výhodné kvůli úspoře místa jsou malé noční 'led' lampičky, výborný je jeden nebo dva spolupracující externí blesky nebo kvalitní kruhový blesk. U externích blesků v manuálním nastavení jsem s plně nabitými bateriemi GP Recyko+ odfotil bez problémů najednou okolo dvou tisíc fotografií, ale je dobré mít v zásobě další sady nabitých baterií. Využití různých držáků s ohebnými krky či duálních ramen je výhodné - je ovšem třeba dbát na určitý systém. Nejlépe je upevnit lampy přímo k sestavě.. ale méně je v tomto případě lépe než chaos na pracovním stole. Odrazné desky využívám spíše při fotografování živého hmyzu, u preparovaného hmyzu rozptyluji světlo přes ruličku difůzního materiálu. Barevná teplota se dá vyhledat v nastavení zrcadlovky, není dobré používat např. blesk a zářivky společně, kvůli rozdílné barevné teplotě obou zdrojů. Pokud používám výhradně externí blesky, tak zářivkami pouze přisvěcuji pro případnou kontrolu živého náhledu nebo při fotografování s úhlovým hledáčkem. Jinak barevnou teplotu fotografií moc neřeším - pro formát Raw to není zásadní problém, posun směrem ke správné teplotě barvy vyřeší hravě každý editor (program pro zpracování Rawu). Při velkém počtu fotografií je nutné aby grafický editor zvládal hromadné operace pro výběr, nastavení a ukládání.
Je složité najít optimální dobré nasvícení - např. u velkých brouků čeledi Carabidae jsem zkoušel spoustu technik a difůzních materiálů. Ne vždy se to podařilo, tak jak jsem původně zamýšlel. V současnosti se fotografování velkých střevlíků už tolik nevěnuji pro nedostatek času. Aktuálně jsem nafotil pro srovnání různých zdrojů světla sérii dvou druhů rodu Carabus - jednou se zářivkovým světlem a podruhé s externím bleskem. Při výběru jsem dbal na to, aby jeden preparát byl s matným a druhý naopak s lesklým povrchem těla. Fotografie jsou zpracovávány ve formátu Raw, použitý je klasický makroobjektiv 50mm. Nasvícení je provedeno dvěma zářivkami a zvlášť externím bleskem spolu s malou odraznou plochou s bílého papíru. Směr od zdroje světla je vyznačen jednou nebo dvěma černými šipkami, zakřivení a délka malé odrazné plochy - symbolicky tenkou černou rovnou čárou. Preparáty jsou nalepeny na bílém nalepovacím štítku (tento už má několik zažloutlých míst od vyloučeného tuku okolo konců tykadel a u některých chodidel) odpovídající velikosti, minimalizace všech stínů proběhla už při samotném focení. Ve Photoshopu kromě vyčištění viditelného prachu a vláken, nutného zmenšení a doostření nijak zvlášť více neupravováno.
Zmíním ještě jednu věc - použití tolikeré techniky vyžaduje především dobré upevnění pomocí šroubů a závitů. Na trhu se fototechnika a příslušenství dodává zásadně se závity angloamerického palcového systému - Whitworth. Tento systém byl v Československu běžný ještě v 30. letech minulého století, nástupem metrického systému a zvláště po roce 1948 byl zcela zavržen. 
Ovšem i dnes se výrobci stále orientují cíleně na obrovský anglo-americký trh a tak fototechnika je dodávána pouze s palcovými závity i do zbytku světa. V západní Evropě lze coulové šrouby docela dobře a levně na trhu sehnat, u nás je problém velice specifický - na našem malém rybníčku jsou pouze šrouby metrického systému (většinou bohužel ovšem v nejpoužívanějších celých číslech) a někteří 'prodejci' ani dokonce netuší co je to míra anglického palce! Toho podle mne zneužívají 'obchodníci' jako je např. HAMA a prodává své nekvalitní duální a předražené (a někdy velmi škaredé!) hliníkové fotošrouby chrlené z Číny u tuzemských prodejců (kteří si ještě nasadí) za nehoráznou místní cenu - necelých 100 Kč za kus. Měl jsem objednané kvalitní čtvrtpalcové šrouby se širokou hlavou z Anglie a vyšly mě oproti hamáckým antišroubům docela levně - (i s poštovným!) - z kalené oceli do 22 Kč za kus, a tříosminové - z lepší nerezové oceli maximálně 55 Kč za kus. Nadto jsem si mohl vybrat různě dlouhé šrouby podle mých potřeb, HAMA distribuje nejdelší okolo 15 mm a navíc s nepochopitelně odsazeným závitem (!), který má délku pouze 4 mm.